"Hlavně se nezabít..."

Redakce: Řekněte nám o své taneční minulosti...
Martin: Začal jsem tancovat v roce 1991, dva roky jsem se věnoval pouze latinsko-americkým formacím v Tanečním klubu Atak Tábor. Do roku 1998 jsem tancoval v Ataku a vytančil jsem si tam „Áčka“ v obou disciplínách. Poté jsem přešel do STK Praha, zde jsem vyměnil několik partnerek (smích) a koncem dubna minulého roku jsem si vytančil třídu M. Během toho, co jsem byl tady v Praze, jsem ještě nějaký čas tančil formace u pana Janouda v TK Metronom Praha. Stali jsme se vicemistry republiky (Ústí nad Labem, 10.11.2007 – pozn.red.) a byli jsme 14.-15. na MS standardních formací (Stuttgart, 24.11.2007 – pozn.red.)...
Romana: Tak já tančím odmalička, protože mí rodiče se tanci věnují celý život (manželé Motlovi - TK Čtyřlístek Strakonice – pozn.red.). Několikrát jsem si vytančila třídu M – už ani nevím kolikrát, protože, jak řikám, tančím celý život.
Co se dosažených výsledků týče, tak největším úspěchem je pro mě právě získaný seniorský titul Mistrů republiky.
Jinak jsem také sedm let strávila v Londýně, kde jsem začala dělat Salsu. Tam ty úspěchy byly každodenní – jakýkoliv postup, to, že jsme učili na mezinárodní scéně, dělali jsme show na West Endu atd.– je to jiný svět, ale je to pro mě takový osobní úspěch, že jsem se dokázala prosadit i v jiném stylu a mnohem více než na české scéně.
Jinak za největší životní úspěch zatím považuji, že děti, které vycházejí z naší taneční školy, dál pokračují a mají výsledky i mnohem lepší, než jsem kdy měla já. Člověk vidí, že to, co do těch dětí vložil, si ony nesou dál, že u toho tance zůstaly, a těší ho to. 

 

 

Redakce: Kdy a jak jste se vlastně vy dva dali dohromady?
Martin: Minulý rok na podzim jsme se s Romanou domluvili, že spolu začneme tancovat.
Romana: No, když to tedy rozebereme... Ty jsi mi volal v červnu, když se Vám to rozpadlo (rozchod s bývalou taneční partnerkou Terezou Faktorovou – pozn.red.). Tak jsme si sedli a bavili se, jestli to má smysl nebo ne, a že to tedy vyzkoušíme. Jenže mezitím do toho přišly nějaké pracovní záležitosti, takže v září jsme si konečně řekli, že do toho půjdeme. Začali jsme sice trénovat, ale nebrali jsme to ještě tenkrát až tak extrémně vážně. Během října jsme však začali uvažovat o možnosti zúčastnit se Mistrovství ČR seniorů v latině a v listopadu, prosinci a především v lednu už jsme do toho šli naplno.
Martin: Zvažovali jsme nejdřív, jestli jet hlavní kategorii nebo seniory. Po konzultaci s našimi trenéry jsme se shodli, že na mistrovství pojedeme seniory a i nadále se budeme věnovat hlavně seniorské kategorii. Seniorských párů je málo, tak bychom mohli inspirovat i další páry, ať už „hobíky“ (kategorie Hobby – pozn.red.), „Déčka“, „Céčka“ či i páry vyšších tříd, které se mohou v seniorech k tanci vracet a znovu se v tom najít, protože ta kategorie zde dlouho chyběla.

 

Redakce: Romano, s jakými pocity jsi se vracela k soutěžnímu tanci?
Romana: Pro mě pocitově to bylo asi tak... V době, když mě Martin oslovil, jestli bych do toho nešla znovu, tak já jsem se na STK pohybovala asi tím způsobem, že jsem si jednou týdně chtěla jít zatancovat, protože se mi po tom stýskalo. Když jsem pak začala uvažovat, že bych do toho šla, setkávala jsem se s reakcemi typu „Ježíš, vždyť už seš na to stará, neblbni..“ a podobně. A mě to strašně nakoplo. Tedy, na jednu stranu mě to i urazilo (smích), protože starý je každý tak, jak se cítí. Tak jsem si řekla, vždyť to přece není ostuda, snažit se něco dokázat, v jakémkoliv věku, chtít vypadat dobře, zhubnout nebo nějak formovat postavu, vzdělávat se... Navíc je to příklad pro ty dětičky a juniory, když vidí, že paní trenérka stále tančí a je pro ně nadále vzorem. Takže pro mě to byla výzva. To, že je člověk starší, přece ještě neznamená, že patří do šrotu.
I když mně přijde jako problém, že v České republice, když je Vám dvacet, tak jste atraktivní, ale když už je Vám pětadvacet a výš, už tolik atraktivní pro trenéry a taneční společnost nejste. To je podle mě chyba. Co jsem viděla například v Anglii, tak tancuje spousta lidí všech věkových kategorií a užívají si to stejně, i když třeba Senioři do toho „nebuší“ tak jako Mládežníci. Já třeba už nebudu tak rychlá a akrobatická, ale zase dám lidem z toho tance jiný požitek. 

 

Redakce: 30.ledna jste se tedy stali Mistry ČR kategorie Senioři v latinsko-amerických tancích. Jak intenzívně jste se na tuto soutěž připravovali?
Martin: V lednu jsme se snažili trénovat dvoufázově, na úkor spánku, na úkor práce i rodinného života. Do prosince jsme trénovali 3-4krát týdně.
Romana: Do toho samozřejmě také soustředění. Podstupovali jsme vlastně stejnou přípravu jako páry startující v Hlavní kategorii. Byli jsme na před-republikovém soustředění Radka Ostrůvky, kde jsme měli stejné podmínky jako ostatní páry, bez jakýchkoliv výjimek zohledňujících to, že jsme starší a podobně.

                                    ^{MČR 2010 Ostrava}

Redakce: Zmínili jste Radoslava Ostrůvku. Se kterými dalšími trenéry ještě spolupracujete?
Romana: Nejvíc se Zdeňkem Rezlerem a právě s Radkem, to jsou naši hlavní trenéři. Měli jsme i lekce s Jardou Kučerou, ale těch bylo pár, protože je hodně obsazený a není lehké se k němu dostat. Máme taky to štěstí, že se kdykoliv můžeme obrátit na lidi okolo nás – Dvořku, Voboráka, Klárku (Jan Dvořáček, Jan Voborský, Klára Decastelová – pozn.red.). To nám hodně pomáhá, že na nás kouknou a poradí nám i třeba v průběhu svého vlastního tréninku. Takže se dá vlastně říct, že našimi trenéry je celé STK... :-)

 

Redakce: Věnujete se pouze latinsko-americkým tancům, nebo se chystáte i na standard?
Martin: Do teď jsme s Romanou byli domluveni jen na latinu, koncentrovali jsme se na mistrovství. Jelikož ale některé ostatní seniorské páry chtěly otevřít i seniorské mistrovství v deseti tancích, slíbili jsme, že jim pomůžeme doplnit počet, je totiž potřeba minimálně čtyř párů. Takže se teď snažíme „zprovoznit“ i standard, máme na to zhruba měsíc (MČR v 10 tancích se koná 20.3. v Roudnici nad Labem – pozn.red.). Jak to pak bude se standardem dál, je otázka, asi bychom tu desítku chtěli udržet, ale hlavní pro nás bude latina.
Romana: Chtěli jsme to zkusit, protože nějaký standardní základ oba máme, ty figury si člověk pamatuje. Řekli jsme si, zkusíme to a když to nebude vyloženě k pláči ani k smíchu, tak se do toho vrhneme. Ale začalo to spíš z „hecu“ - oni chtěli jet desítku a my jsme řekli, dobře, my vás podpoříme, ať to otevřou.
Martin: Zase to bereme tak, že, když se otevře seniorská desítka, další páry si řeknou, proč by nejely taky.. A příští rok už to třeba nebude pro čtyři nebo pět párů, ale pro deset, další rok pro patnáct a pak třeba pro padesát...

 

Redakce: Co vaše další plány do budoucna?
Martin: No, takže to shrneme do tří bodů... Hlavně, chtěli bychom dál tancovat latinu, k tomu případně ten standard. Dál samozřejmě se budeme snažit něčeho dosáhnout, podřídit tomu čas, energii, všechno... A třetí věc, udržet si zdraví. To je, myslím, to nejdůležitější, protože zlomit si nohu nebo si natrhnout sval je v našem věku hodně pravděpodobné...No a hlavně se nezabít! (smích)
Romana: S titulem také přišla reprezentace ČR na mistrovství světa (4.12.2010, Salou – Španělsko – pozn.red.), tak se samozřejmě budeme snažit reprezentovat co nejkvalitněji, abychom neudělali ostudu, nejen sobě, ale taky České republice. Takže tomu budeme podřizovat maximum. Sháníme také sponzory, protože je to finančně náročné.
Ale máme ještě skoro rok, do té doby chceme jezdit na soutěže. Asi především do zahraničí, jelikož tady jich je málo. No a uvidíme, jak to půjde...Když to půjde dobře, tak budeme pokračovat dál, když to nepůjde dobře, tak budeme tancovat stejně dál, protože nás to baví...

 

Redakce: Pár slov na závěr?
Romana: Bereme zkrátka to naše tancování jako takovou výzvu pro ostatní lidi. Aby si řekli: “Máme doma sice dvě děti, ale vždyť můžeme jít tancovat taky.“
Martin: Přesně tak, „Když to dokázal Macoun s Motlovou, my to dokážeme taky.“
Romana: Aby se prostě nebáli a šli do toho, vždyť o nic nejde... Když vypadám elegantně a hezky a dělám to s láskou, tak mi můžou být všichni ukradení, já to dělám proto, že mě to baví.

 

Redakce: Mockrát děkujeme za váš čas a budeme držet palce do budoucna.
Oba: My děkujeme. :-)