Rozhovor: Kateřina Novohradská

Redakce DANCETIME.cz měla možnost popovídat si s Kateřinou Novohradskou – majitelkou pražského módního ateliéru specializujícího se mj. též na tvorbu kostýmů pro taneční sport.
Náš rozhovor vznikl přímo v prostorách Ateliéru v Jindřišské ulici na Praze 1 jedno březnové odpoledne těsně před Mistrovstvím ČR v deseti tancích, všichni měli tudíž řádně „na pilno“...

Redakce: Kateřino, mohla byste se návštěvníkům www.dancetime.cz stručně představit? Jaký je Váš vztah k tanci a jak jste se dostala navrhování tanečních kostýmů?
KN: Jsem českou módní návrhářkou především tanečních, svatebních a společenských šatů, krasobruslařských kostýmů a aerobních a gymnastických dresů. Ráda však pro své zákazníky vytvářím i běžnou casual módu a nezapomínám ani na obleky na míru pro muže.

Vystudovala jsem Umělecko-průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě. Již v době svých studií oboru módního návrhářství na Technické univerzitě v Liberci jsem plně pracovala na svých modelech. První šaty z mé dílny, které oblékla na taneční soutěž sestra Dáška (Dagmar Novohradská – pozn.red.), sklidily takový úspěch, že jsem se několik let věnovala pouze navrhování tanečních kostýmů, které se mi dařilo prodávat po Evropě, USA i Japonsku.
Pro ČT jsem vytvořila taneční kostýmy pro první díl soutěže STAR DANCE. Svoje portfolio jsem rozšířila o aerobní a gymnastické dresy a krasobruslařské kostýmy. Dlouhodobě spolupracuji se sourozenci Markovými a z krasobruslařů s Tomášem Vernerem a Michalem Březinou. Nedávno mne nadchla i výtvarná a oděvní tvorba divadelních kostýmů. Jsem autorkou kostýmů pro divadelní hry „Na konci duhy“, „Zdravý, nemocný“, "Vše o ženách" či „Dámská šatna“..

Redakce: Kdy a jak vznikl nápad založit vlastní ateliér?
KN: Již za studií na univerzitě. V té době moje sestra závodně tancovala a tak jsme s jejím partnerem Tomášem Hellerem (firma Heller Dance&Fashion – pozn.red.) šli do toho.. Po jedenácti letech jsem se vydala na sólovou dráhu.

Redakce: Realizujete při tvorbě výhradně vlastní nápady, nebo si necháte od klientů takzvaně „mluvit“ do návrhů? Máte raději, když klient přijde s jasnou představou, nebo Vám spíše vyhovuje, když Vám ponechá zcela „volnou ruku“?
KN: To záleží případ od případu. Perfektně funguje spolupráce s krasobruslaři. Zkoušky kostýmů se účastní i trenéři, kteří mi vysvětlí svůj záměr a nechají mne volně tvořit. Výsledkem této týmové práce, při které tvoří každý to, v čem je profesionál, je optimální image ladící s individualitou klienta. V tancování to bohužel takto není. Zřídka se stává, že by si trenér udělal čas a přišel na zkoušku tanečních šatů.

Redakce: Kde hledáte inspiraci pro svou tvorbu? Přece jen musí být náročné přicházet stále s novými, neokoukanými nápady a neopakovat se...
KN: Věřím v to, že mnohé je již vymyšlené a proto považuji za dar umět se inspirovat všude kolem sebe. To nemá nic společného s kopírováním.. Každý umělec Vám potvrdí, že umění inspirace je předpokladem pro jeho tvorbu. Já navíc svoji schopnost kreativity zvyšuji meditacemi a jinými duchovními praktikami.

Redakce: Proč by měly tanečnice oblékat právě taneční šaty z Vaší dílny?
KN: Víte, image je pro estetický sport klíčovou záležitostí. Podle slov světoznámého trenéra a porotce Lasseho Odegaarda, se kterým jsem se měla možnost několikrát osobně setkat, tvoří image páru 80% jeho hodnocení od porotce. To už je docela dost na to vyhledat profesionální návrháře, ne? Vždy jsem se snažila navrhovat šaty podle individuality zákaznice tak, aby podtrhly její krásu.. A doufám, že se mi to daří...

V rámci přiblížení mé tvorby širší taneční veřejnosti připravuji pro taneční sezónu 2010-11 autorskou kolekci tanečních šatů, které bude možné si zapůjčit na soutěže a vystoupení. Zákazníci tak budou moci na vlastní kůži vyzkoušet a popřípadě ocenit i kvalitu provedení jednotlivých modelů.

     

Redakce: Taneční sport, jak jsme již zmínili, není však jedinou oblastí Vaší tvorby...
KN: Ani bohužel netvoří většinu mé tvorby, i přesto, že se u mne jedná o srdeční záležitost (moje sestra závodně tančila). Tak třeba na letošní zimní olympiádě jsem „měla“ 25 krasobruslařských kostýmů. Již dlouhá léta spolupracuji s mistry světa v týmovém aerobiku a moc ráda tvořím pro divadlo.

Redakce: Jste také autorkou kostýmů pro televizní show „Stardance aneb Když hvězdy tančí“. Jak jste se k tomuto projektu dostala?
KN: Prostě nás tehdy oslovila ČT.

Redakce: Je rozdíl ve tvorbě klasického soutěžního tanečního oblečení a tanečních kostýmů pro TV?
KN: Ano, např. v použití materiálu. Pro televizi není třeba, aby byly materiály tak kvalitní. Na parketě si běžně všimnete rozdílu mezi zdobením broušenými kameny či flitry. V televizi tento kontrast splývá. Dále je pak nevhodné používat proužkovanou látku či třásně. Jinak nedělám rozdíl mezi tvorbou modelů pro Mahulenu Bočanovou či pár kategorie D.

Redakce: Plánujete podílet se v budoucnosti na obdobném mediálním projektu?
KN: Ano, ale nerada bych zatím něco prozrazovala.

Redakce: Co děláte, pokud zrovna nenavrhujete či netvoříte?
Studuji psychoanalýzu, fotografuji a věnuji se józe, která se mi stala tak velkým koníčkem, že otevírám své vlastní jógové studio v Jindřišské.

Redakce: Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů v profesním i soukromém životě! :-)

  
                   _{(mh, foto: archiv K. Novohradské, Michal Jeníček, archiv redakce)}