Rozhovor z Blackpoolu 2010: Neil Jones

Plníme svůj slib a přinášíme Vám první rozhovor z letošního Blackpoolského tanečního festivalu... 
 

Neil Jones: "Příliš mnoho kuchařů zkazí polévku"

S Neilem jsme se sešli den po jeho triumfu – 3.místě v hlavní soutěži Amatérů v latinsko-amerických tancích. Jeho partnerka Ekaterina Sokolova bohužel u rozhovoru chyběla – krátce po finále odjela na zaslouženou dovolenou. Neil to na úvod okomentoval: „Než jsem začal tančit s Katyou, nebyl jsem zvyklý dělat si nějaké prázdniny. A ona přišla, že chce jet na dovolenou. Dal jsem jí čtyři dny.“ Zatvářil se při tom naoko vážně a nekompromisně. Bylo však zřejmé, že ten den by mu radost z čerstvého úspěchu jen tak něco nezkazilo..
 

Neil působil z počátku velice klidným, spíše mírným dojmem. Jakmile se ale rozpovídal, pochopili jsme, že jde o člověka vášnivě zapáleného pro to, co dělá - oddaného tanci, člověka, který je schopný vnímat nejobyčejnější věci neobyčejně a vidět výjimečnost tam, kde ji ostatní bez povšimnutí přejdou. Za to si zaslouží obdiv a respekt...
Navíc své nadšené vyprávění o tanci, umění a partnerce Katye obohacoval doprovodnou gestikulací a změnami hlasu, a tak jsme se s ním ani na moment nenudili. Přiznáváme - ten anglický kluk nás nadchnul. Věříme, že nadchne i vás... (Rozhovor si můžete přečíst i v přepisu originálního znění v AJ.)

Redakce: Jsme v Blackpoolu, začněme tedy o Blackpoolu...V roce 2008 jste byl ve '24-ce', loni jste postoupil do finále a skončil šestý. A tento rok bronz - to je 'docela' pokrok! Kdyby Vám před dvěma lety někdo řekl: "Za dva roky budeš mezi prvními třemi", věřil byste mu?
Neil: Ne! Je to pro mě opravdu skvělý pocit, protože jsem se snažil mnoho let. Dlouho dobu jsem byl ve '48-ce', poté několikrát ve '24-ce', jednou druhý v Rising Stars... Dlouho jsem se tedy 'posunoval'. Když jsem byl ve '24-ce', Zoran (Zoran Plohl - Tatsiana Lahvinovich - pozn.red.) a ostatní, kteří jsou mimochodem všichni mými dobrými přáteli, byli jen ve '48-ce'. Viděl jsem tedy, jak mě všichni postupně předhánějí, a bylo to tak trochu frustrující. Když jsme se potom dali dohromady s Ekaterinou, byl to dobrý, něčím výjimečný pocit. A pak na UK, kde jsme byli (na UK 2010 skončili třetí - pozn.red.), všechno tak nějak 'klaplo' – mohlo za tím být štěstí, nějaký zvláštní moment možná... Ale pokud by mi tenkrát někdo řekl: "Ok, za dva roky budeš třetí", pomyslel bych si (ironicky): "No, jasně, to by bylo hezké, přesto...no, myslíš?" (smích)

Redakce: Zdá se, že jste s Ekaterinou vytvořili velice úspěšné partnerství. Jak jste se dali dohromady?
Neil: Bylo to vlastně před dvěma roky tady v Blackpoolu. Ten rok jsem zde tančil s jinou partnerkou, Veronikou (Veronika Klyushina z Ruska - pozn.red.). Zkoušeli jsme spolu tančit od UK... No, druhý den po soutěži jsme si tu spolu sedli a řekli si: "Tohle nebude fungovat". Rozhodli jsme se tak tedy společně, což je v tancování vlastně dost překvapivé. Běžně to většinou vypadá asi tak: "Tenhle udělal tohle a už s ním nechci tančit". My jsme si zkrátka řekli: "Nejsme pro sebe ti praví"... A pak mi můj trenér Richard Porter povídá: "Mám pro Tebe velice dobrou partnerku, musíš to s ní zkusit". No a já jsem takový, že se nezajímám o něčí výsledky, ačkoliv vím, že někteří zkoušejí jen s těmi, kteří mají stejné nebo lepší výsledky. Tak já na to "Dobře, můžeme to vyzkoušet." Zkusili jsme a Richard řekl jen: "O.K., lidi vás dva spolu budou buď milovat, nebo nenávidět, tak to prostě je." A my na to oba: "O.K., pojďme do toho!" Jsme totiž oba úplně stejní blázni! (smích)

Redakce: Takže jste se předtím neznali?
Neil: Nikdy jsme se nesetkali. Ona o mně slyšela, ale nikdy mě neviděla tančit. Takže jsme se potkali v Blackpoolu, měli jeden 'try out' a řekli si: "Jo, to by šlo...".

Redakce: Zmínil jste Richarda Portera. S kým jiným ještě spolupracujete?
Neil: Richard Porter je naším hlavním trenérem. Občas máme lekce s Grahamem Oswickem a Fletcherovými (Alan a Hazel Fletcherovi – pozn.red), ale bereme si jen pár informací, techniku, která by nám měla pomoci vyřešit nějaký konkrétní problém. Ale hlavním trenérem je Richard, s ním děláme na všem. V minulosti jsem měl mnoho jiných trenérů, kteří mi hodně pomohli, a i díky nim jsem dnes tam, kde jsem. Co ale vím, je, že existuje velmi mnoho informací a velmi mnoho dobrých trenérů, avšak musíte se držet jednoho trenéra. Nevím, zda máte stejné rčení jako my v Anglii: "Příliš mnoho kuchařů zkazí polévku". Tak proto máme jednoho hlavního trenéra a k ostatním si chodíme jen pro pár informací navíc.

Redakce: Jak vypadá váš tréninkový režim?
Neil: Všelijak! (smích) Nemáme pevný rozvrh, protože hodně cestujeme - do Ruska, do Hong Kongu. Snažíme se vždy vytvořit okamžitý plán před důležitými soutěžemi, to pak přidáme nějaké to posilování, pracujeme více na kondici. Průběžně pracujeme na dynamice, vedení, ale není to: "O.K., v úterý budeme dělat to a to..." Zkrátka, získáváme stále mnoho nových informací a snažíme se trénovat, co nejvíce to jde.

Redakce: Vedle tance, co jiného děláte? Studujete, pracujete, učíte..?
Neil: Trochu učím v zahraničí, jelikož v Anglii učit nemůžeme. Je to předpis, který zde máme, že Amatéři nesmějí učit. Převážně vyděláváme ukázkami. Ale nestuduji ani nepracuji, nemám na nic jiného než na tanec čas.

^{(foto: RobRonda.com - zveřejněno se svolením autora)}

Redakce: Další otázka bude tak trochu "ženská", byla by tedy spíše pro Katyu...
Neil: To nevadí! Můžu si sednout tady na tu vedlejší židli a odpovídat za ní! (smích)

Redakce: Váš celkový styl, ať už mluvíme o image či tanečním projevu, je jedinečný a originální. Jsou to vaše nápady, nebo to má „na starost“ někdo další?
Neil: Katya je na tohle hrozně šikovná. Já, jako partner, jí důvěřuju ve všem, co dělá. Čerpá z nejjednodušších věcí, třeba z časopisů... Prohlíží si časopis a dívá se na fotky. A když se jí něco líbí, řekne si: "Možná bych mohla udělat tuto pozici, tento pohyb", zkrátka bere inspirace odkudkoliv. Oba dva se rádi díváme na tvary. Když například vidíme na budově nějaký tvar, který se nám líbí, přidáme to k našemu pohybu. Řekneme si: "To by bylo 'cool'!" Někdy za mnou také Katya přijde a řekne: "Neile, co myslíš, že bych měla udělat tady?" A tak někdy tančím také jako partnerka! (smích) To pak většinou stojím v nějaké póze a říkám: "A nebo bys možná mohla udělat toto..", ale nikdy jí striktně neříkám, co má dělat, protože ona je žena, já ne. Jak říkám, je v těchto věcech velice dobrá.

Redakce: Máte nějaký vzor, někoho, kdo vás inspiruje? V tanečním světě nebo mimo něj...
Neil: Ne. Vlastně o tom přemýšlím, kdykoliv slyším, že se na to sportovců někdo ptá. "Mám já vlastně nějaký vzor?" A myslím, že jsem nikdy žádný konkrétní vzor neměl. Čerpám inspiraci ze všeho a z každého. Když něco slyším nebo vidím, vždy se snažím si z toho něco vzít - cokoliv. Jak už jsem říkal, oba máme rádi architekturu a podobné věci a vymýšlíme, jak by to šlo udělat. Možná je to i proto, že opravdu miluji umění, tak z něj hodně čerpám. Ale nemůžu říct, že mým vzorem je například Michael Jackson nebo ta a ta osoba, protože jsou věci, které se mi na nich líbí, ale nelíbí se mi na nich úplně všechno. Líbí se mi brát od každého něco a možná v tom je ta odlišnost...

Redakce: Co vaše cíle? Mistrovství Evropy?
Neil: Ano.
(ME Amatérů v latinsko-amerických tancích 2010 se uskuteční 19.6. v Ostravě - pozn.red.)

Redakce: Stuttgart?
Neil: Ne, nebudeme tančit Stuttgart. Nejezdíme na mnoho soutěží. Pro mě to není o soutěžích, pro mě je důležitá představa toho, kde chci být jako tanečník, jako umělec... Přijít do místnosti jako je tato a strhnout na svoji stranu celé publikum - to je vždy mým cílem. I když mám vedle sebe vítěze, třeba Zorana, přestože je to můj kamarád, nechci, aby diváci tleskali jemu. Chci, aby tleskali mně! Oč tedy jde konkrétně v případě Stuttgartu... Řekněme, že jsme odtančili UK a máme čtyři měsíce na to, abychom se připravili na Blackpool. Během této doby můžeme dosáhnout velkého zlepšení. A podobně i po Blackpoolu můžeme opět udělat mnoho změn. Kdybychom tančili Stuttgart, zasáhne to do našeho tréninku, protože bychom se zčistajasna museli připravovat na další velkou soutěž. Proto tuto soutěž vynecháváme, abychom se připravili na International. Pro mě - a ne proto, že jsem Angličan, dlouhou dobu jsem v Anglii nežil (2006 – 2007 tančil za Holandsko s partnerkou Nataliyou Kravets – pozn.red.), jsou tyto tři události - UK, Blackpool a International - nejdůležitější. S výjimkou tohoto roku, jde o události, kde se objeví všichni. Pokaždé tak zjistíte, kdo je opravdový "Champion", kdo je nejlepší...

Redakce: Vnímáte nějaký rozdíl, když zde letos nejsou italské a ruské páry v takovém zastoupení jako obvykle?
Neil: Ne. Sice, popravdě, některé páry mi tu chybí - Ferdinando z Itálie, Nino z Itálie (Ferdinando Iannacone – Yulia Mossikhina a Nino Langella – Kristina Moshenskaya – pozn.red.), samozřejmě také chybí dva nejlepší páry z Ruska - Silde a Zaytsev (Alexej Silde – Anna Firstova a Andrei Zaytsev – Anna Kuzminskaja – pozn.red.), ale pro mě je to tak všechno. Chybí zde sice mnoho talentů, i tak tu ale stále mnoho talentů je. Ano, můžete porovnávat počty, ale když sem vejdete, neřeknete si: "Panebože, ta soutěž je o tolik menší!". Pořád je to soutěž dost obsazená a atmosféra je úžasná! Myslím, že je velká ostuda těch zemí, že svým párům něco takového dělají - brání jim v tanci.

Redakce: Nelze, než souhlasit. Neile, děkujeme mnohokrát za příjemné povídání a přejeme, ať je to příští rok zlato!
Neil: Děkuji Vám, budeme se snažit. :-)

Neila i Ekaterinu můžete vidět naživo již tuto sobotu v Ostravě na Mistrovství Evropy v latinsko-amerických tancích 2010, kde budou reprezentovat Anglii.

_{(mh, foto: Rob Ronda, Aleš Talácko)}